Veverky z Daskabátu

Co mě vedlo k založení mysliveckého kroužku pro děti.

Moje vlastní děti už jsou dospělé a samostatné. Takže jsem začala trávit více času se svým manželem, dlouholetým myslivcem, v přírodě a poznávat krásu myslivosti.

Naše honitba je smíšeného rázu, kde můžeme vidět hodně zvěře, jako je jelen evropský, srnec obecný, prase divoké, zajíc polní, liška obecná, kuna skalní a kuna lesní, puštík obecný, výr velký a spousty dravců jako je káně lesní, jes

třáb lesní, poštolka obecná, krahujec obecný a další. Rozsáhlé louky sousedí s listnatým a jehličnatým lesem, kde můžeme vidět malé zajíčky a srnčata.

Přemýšlela jsem o tom, že je škoda, když tu nádheru nemáme možnost komu ukázat. U nás na vesnici je hodně dětí, ale zájmové kroužky žádné, tak jsem se rozhodla zajímat o to, co by s tím šlo provést. Na podzim jsem se přihlásila v Olomouci do kurzu pro myslivce. V listopadu jsem se zúčastnila semináře pro vedoucí mysliveckých kroužků na OMS v Olomouci, který vedl pan Ing. Josef Juráš. Předal nám informace z týdenního pobytu v Hranicích na Moravě, který se konal pro vedoucí kroužků. Informace mě natolik zaujaly, že jsem se do toho rozhodla jít.

S přípravou na zkoušky, které jsem dělala i se svým nejmladším synem, nám pomáhali zkušení myslivci, hlavně můj manžel Jarda a strýc Vladimír, který tu už bohužel není mezi námi, a které jsme zdárně ukončili v únoru 2012.

Během jara jsem začala navštěvovat už fungující kroužky, např.: Vlčata z Hněvotína pod vedením Stanislava Ošťádala, a Koloušky z Obory na Vlnách, které vede Ing. Josef Juráš. Každá informace byla pro mě inspirující,takže jsem začala plánovat malý nábor dětí. V naší obci bývají v květnu hody, tak jsem si usmyslela, že tam předvedu malou ukázku myslivosti pro děti. Domluvila jsem se se starostou naší obce a připravili jsme na místním hřišti v dřevěné kolibě  7 stanovišť, kde měly děti možnost poznat různé druhy paroží (jelen evropský, jelen sika, daněk, srnec), kůže zvěře (jezevec, liška, kuna, divoké prase, srnec), listy stromů (lípa, buk, dub, smrk, borovice, modřín), různé druhy zvěře na obrázcích a trofeje zvěře. Dále mohly spojovat např.: obrázky zvěře podle rodin, např.: jelen-laň–kolouch. Další stanoviště bylo trochu na odreagování, kde si děti mohly zaházet šipkami do terčů prasete a srnce. Nakonec každé dítě dostalo oplatek, lízátko, nápoj a myslivecký kalendář.

Účast mě velice překvapila, přišlo okolo 40 holek a kluků. Úsměv a rozzářené oči dětí byly pro mě tou nejlepší odměnou. Tímto chci také poděkovat všem, co mi pomáhali, mojí rodině a myslivcům, kteří na stanovištích dětem předávali i své zkušenosti a znalosti o zvěři a přírodě i OMS Olomouc a obci Daskabát.

V současné době se doporučuje prezentace a propagace oboru o myslivosti mezi nemysliveckou veřejností. A na takovém místě, kde je spousta lidí je určitě vhodná příležitost. Po tak velkém zájmu dětí o přírodu a zvěř jsem byla pevně rozhodnuta kroužek otevřít.

Na začátku září jsem se domluvila s paní ředitelkou naší školy, jestli by mohla ve škole rozdat dětem přihlášky do kroužku. Vyšla mi vstříc a také nám umožnila využívat prostory školy pro naše potřeby.

Přemýšlela jsem, kolik dětí se mi přihlásí a jestli se najde někdo, kdo mi s vedením kroužku pomůže. Vědomosti jsme měla, ale praxe zkušeného myslivce mi chyběla. S překvapením se mi nabídl můj manžel, který je myslivcem 22 let, a byl ochoten mi pomoct, předat rady a zkušenosti.

A nastal den D 26. září 2012. Toho dne jsme s manželem přišli do školy dříve, abychom stihli vše připravit. Na lavice jsme rozložili obrázky zvěře, paroží jelena evropského, daňka, srnce obecného a zbraně divokého prasete, kůže lišky, jezevce a kuny skalní. Dále jsme přinesli knihy s mysliveckou tématikou, různé herbáře a pomůcky k rozvíjení dětských vědomostí.